MUZEUM HISTOVELO

Muzeum HISTOVELO - BOŘIVOJ NAKLÁDAL, sbírka cca 100 kol a dalších 1000 fragmentů mapuje zrod a vývoj závodní cyklistiky, Brno, Kosmákova 957/1, nsm@volny.cz

 Jako bývalý závodník jsem doma měl spoustu zahraničního velomateriálu, zejména od firmy Campagnolo. Vzdor času a morálnímu zastarání výrobků se jednalo o součástky špičkové kvality, na něž bylo vždy radost pohledět, a proto jsem si z nostalgie v rohu mého salónu postavil skleněnou, osvětlenou vitrínu a v ní vystavil všechny nepotřebné díly italské značky. Firma Campagnolo proti japonskému Shimanu trošku zaspala ve vývoji, které učarovalo cyklistickou veřejnosti zdokonaleným indexovým řazením, precizní japonskou pečlivostí i designem. Proto si značná většina cyklistů vybavila svá kola těmito součástkami a o starou Campu přestal být zájem. K její renesanci pak došlo po dalších dvaceti letech okolo roku 2000, kdy se prudce vzedmula vlna sběratelů, renovátorů a cyklo veteránistů. Mou vitrínu s tímto ojetým Campa materiálem jsem měl víceméně jako nostalgickou vzpomínku na zašlou slávu. Najednou se mně kolem ní začalo chomejtat jeden zákazník, jenž mi z ní polehoučku a za relativně nízké ceny postupně začal díly odčerpávat. V té době mně to dělalo i radost. Malý i prodělečný obchod, ač tolik nepotěší, je lepší, nežli velká práce. Později jsem se od svých kolegů z branže doslechl, že takto vykupuje Campa díly i od nich a pravděpodobně je už má údajně skoro všechny ve svém depozitáři. Byl to Dušan Crha, jenž mi sdělil, že jde o jakousi posedlost, ale že se jedná o takový druh až magorismu jsem ještě netušil. Toto zjištění mě přivedlo na myšlenku zahájit také sbírku dílů a kol. Začal jsem sice pozdě, ale i tak, jak se ukázalo, ještě ne tak zcela, neb jsem poměrně během krátké doby dokázal soustředit spoustu zajímavých strojů s osobním rodokmenem, které stály za pozornost. Stále to však bylo pouze jen tak do skříně a na půdu domu. Při každé příležitostní návštěvě nějakého muzea s expozicí jízdních kol a motocyklů, které začaly vznikat i na soukromých plochách, jsem i já zatoužil něco takového jednoho dne zrealizovat....

 Jakým disciplínám jste se během cyklistické kariéry věnoval? 

  - dráhovým disciplínám, sprint, sprint tandemů, hromadné závody, dvojice na dráze - Madison, vytrvalec za motorovým vodičem a nakonec jako motorový vodič na dráze. 

bronz na MR. v Madisonu, zlato na MR v závodech za vodiči, Mistr Slovenska v Madisonu

Kdy jste se začal věnovat cyklistice a co vás vedlo k založení muzea HISTOVELO?  

Jako syn úspěšného závodníka registrován ve Favoritu Brno od 12 let. Od r. 1983 jsem soukromě provozoval servis kol. Tehdy jsem začal odkládat zajímavá kola s vizí, že jednou si muzeum udělám. Muzeum jsem instaloval až v r.2016, po předání firmy synovi a mém odchodu do starobního důchodu.

Kde jste všude sháněl kola a veškeré věci do muzea?

Jako bývalý závodník jsem měl k zajímavým a cenným závodním kolám blízko.

Favorit F1 Speciál zlatý 1972 

Zavolala nějaká neznámá dáma ze Slatiny. Poptala se na muzeum kol a položila dotaz, nechtěl-li bych do expozice koupit kolo jejího tatínka, který v devadesáti letech leží v ústavu LDN a asi už na něj nesedne. Významně podotkla, že je to závodní kolo, odlehčené a zdůraznila další vznešené vlastnosti. No-zůstal jsem chladný a vyžádal si fotku předem, protože všelijakých vzácných bicyklů je z nabídek většina. Ani se mně do nákupu dalšího kola (na nějž nota bene už není místo) nechtělo, ale na fotce se objevil Favorit F1S s kompletní výbavou Campagnolo. No tohle, pomyslil jsem si opět, přece nemůžu pustit konkurenci! Pročež jsem se nakonec s paní dohodl na ceně 18.000,- Kč. a kolo koupil. Stroj byl už dlouhá léta uskladněn na půdě jejich rodinného domu, a tak bylo pokryto silnou vrstvou prachu. Jediným orezlým místem pak byla jedna klipsna a kousek pedálu, na nějž za deště asi trošku kapala voda. Skutečný skvost z tohoto objevu vyplaval až po třetím umytí. Opravdu téměř nový a málo používaný bicykl mně zcela fascinoval. Dostal kompletní rozborku jak se patří, do všech ložisek jsem použil bílou vazelínu Campagnolo a doplnil detaily, které tam patří. Všechna ložiska a hřídele jsou téměř nejeté. No paráda. Jediným oříškem zůstal jeho původ, neboť se jedná o rám velikosti 520 mm., což v roce 1972 nebyl obvyklý úkaz. Takové rámy v Rokycanech vznikaly popravdě jen na zakázku pro okruh uživatelů té nejvyšší společenské, nebo výkonnostní třídy jakými byli tady v Brně státní reprezentanti Ruda Labus a Iva Zajíčková. Od majitelky kola jsem se to nedozvěděl, ale oslovený Ruda Labus, který takové rámy jezdil připustil, že kolo může být od něj. Po ukončení servisu jsem kolo upnul do montážního stojanu Campagnolo a liboval si znovu, že je to sladká tečka na dortu mé sběratelské aktivity.

Master Olympic vybaven C Record Campagnolo sadou s brzdami Delta  

Silniční speciál z dílny pana Ernesta Colnaga, jeden z modelů tehdejší nejvyšší třídy s kompletní výbavou Campagnolo "C" Record 1.generace. Tato sestava byla určena závodníkům do těch nejvyšších pater cyklistické hierarchie. Do Československa bylo svazem cyklistiky pro naše borce zakoupeno několik takových kol, která sloužila našim závodníkům až do roku 1992. Po rozdělení republiky na dva samostatné státy došlo i na majetek svazu cyklistiky, který byl rozdělen adekvátně na dva díly a jednotlivá kola byla na Slovensku přidělena různým klubům. Jednou jsem přijel na Baurák a po dráze se hustě proháněli slovenští závodníci. Bylo to v souvislosti se společným Česko-Slovenským uspořádáním mistrovství republik na dráze v roce 2014. Z čista jasna u mě zastavil dorosteneček, který měl silniční rám Colnago Master Piu červené barvy ustrojen jako dráhovku. A já na něj: "Hochu, vždyť na té silničce musíš v zatáčkách štrejchat o beton!" Když mou obavu potvrdil slovy, že se tak stane dokonce několikrát při průjeydu jednou zatáčkou, nabídl jsem mu možnost výměny za nový hliníkový dráhový rám s karbonovou vidlicí moderní konstrukce. On namítl, že je to ako vravel "klubový bicykel" a odeslal mě za svým trenérem Vladimírem Hnathem. S tím jsem se naštěstí znal z dob mého vojenského účinkování v Dukle Bratislava. Občas jsme se potkali i na nějakých těch silničních a cyklokrosových závodech na Slovensku, kam nás jako dráhaře náš trenér Dušan Škvarenina přihlašoval za trest. Slovo dalo slovo a Laďa souhlasil s tím, že mně odstrojený rám doveze na nadcházející silniční mistrák ve Slavkově. Jak řekl, tak udělal. Když jsme se ve Slavkově sešli, otevřel dveře klubovního minivanu a vytáhl dva rámy Colnago. "Móžeš si vybrať!"

Jakého kola si nejvíce ceníte ve své sbírce?

 Je to italské a vzácné kolo zn. POGLIAGHI - Vyhledávaná značka sběrateli na celém světě, ale také z důvodu rodinné vazby.

Hvězdný model z italské produkce. Tohoto kusu si hodně cením zejména. Jeho osud a životní pouť jsem už popsal ve své knize "CYKLISTICE" a tak o něm jen můžu napsat, že je to jedno ze série kol, vyrobené v legendární milánské dílně pana Sante Pogliaghiho. Byl to velký konkurent pana Faliero Masiho, o jehož výrobcích bude také zmínka, s nímž si vzájemně nemohli nic odpustit. To je oba zdravě popohánělo k co nejlepším technickým výsledkům. Panu Pogliaghimu se v šedesátých letech podařilo zcela "nezištně" zajistit pro svou firmu zakázky pro italský nároďák, ovládaný tehdejším guru italské cyklistiky Guido Costou. Nabídku dostal i pan Masi, ale jeho vyšší proslulost a úspěchy jeho rámů na závodištích mu velely zůstat svobodným! Kolo na obrázku níže je podle fotky a také vzpomínek zrenovovaný speciál, který si můj bratr vybral a osobně koupil u pana Sante Pogliaghiho na ulici Via Cesare Cesariano 11 v Miláně v srpnu roku 1968. Kolo později několikrát změnilo majitele, barvu i výbavu, ale díky mé buldočí vytrvalosti se mně jej podařilo už ve značně zuboženém stavu vyčenichat, odkoupit a přivést jej do původního lesku. Firma Pogliaghi ukončila výrobu kol v roce 1983, kdy byla autorská práva převedena na firmu Marc Rossin. Koncem osmdesátých let pak ji odkoupili bratři BASSO, kteří se výrobou bicyklů zabývají dodnes. Kola POGLIAGHI jsou sběrateli v západní Evropě a USA vyhledávanou značkou, a tvoří ozdobu každé sbírky kol na světě!