REPORTÁŽ
Exkluzivni rozhovor s Filipem Křivánkem - biker, triatlonista, ultramaratonec, člen SBT
Dolomiti Extreme Trail - přes 100 kilometrů, 7150 metrů nadmořské výšky, 5 bodů UTMB, 30 hodin maximálního času.
Trasa se v mnoha úsecích vrací podél "Anello Zoldano", Zoldského okruhu, slavné vysokohorské trasy, která umožňuje objevovat vrcholky tvořící přírodní kulisu údolí Val di Zoldo v italských Alpách.
Gratuluju k tvému výkonu na DXT (103 km). I když již uplynula nějaká doba, můžeš se vrátit k tomuto závodu a podělit se o pár dojmů? Jak se ti líbila trasa a závod celkově?
Určitě bych tento závod zařadil mezi ty náročnější, kde se v horách opravdu nesetkáte s mnoho rovinkami, ale naopak si užijete velmi prudká a hodně technická klesání i stoupání a v některých místech si pomáháte nejenom nutnými hůlkami, které vás táhnou dopředu, kde už nohy nestačí, ale i jistícími lany. Závod startuje v deset večer, takže první část závodu v horách je za tmy. Někdy je to při těchto závodech lepší si "vytrpět" noc hned na začátku, dokud má běžec ještě spoustu sil a běží s více lidmi. Trasa byla jinak perfektně značená i s reflexními prvky na noc, takže nebezpečné seběhnutí z trasy tady asi nebylo moc časté. Já jsem dobíhal v pozdějším odpoledni dalšího dne, ale spousta běžců běžela ještě druhou noc, což musela být ještě pořádná dávka motivaci a odhodlání. Jinak závod celkově i z hlediska organizace perfektní. Škoda jen, že vesnička, ve které je celé zázemí, expo, starty i cíl, je tak malá a například cílová rovinka, na kterou se všichni tak těšíme, uběhne jakoby nic. PS: jooo…malou výtku zde mám – na trati a i v zázemí závodu byl nedostatek záchodů. Ono, když to na vás na 80. kilometru přijde a těšíte se na občerstvovačku až ze sebe všechno sundáte a budete se moct uvolnit a zjistíte, že tady mají jeden společný (né moc lákavý) turecký záchod, tak vás to možná i přejde.
Běžel jsi letos DXT poprvé, jaké jsou přípravy na takto extrémně náročný závod?
Ano, každý rok se snažím vybrat nějaký nový náročnější závod v Alpách a tento mě zaujal už dříve nejprve samotným názvem, ale také svojí trasou a polohou v Dolomitech. Tak jsme se letos domluvili a v 13 lidech vyrazili zdolat více tratí právě sem. Standartní příprava na také ultra začíná vlastně ještě před koncem loňské sezóny, kdy jedeme na sportovní kempy s Krok Sport Týmem, přihlašujeme se na závod a motivujeme se na další rok. Na konci sezóny je klid od sportu a fyzická i psychická regenerace. Přes zimu pak vždy běhám objemy a více zařazuji posilovnu a nabírání váhy. V první části roku ještě zvyšuji objem kilometrů, ubírám lehce posilování a zrychluji tělo + zařazuji další sporty (více plavání, kolo venku…). Na jaře začínají první závody, takže tělo dostane pár kopanců, ale nemělo by to rozhodil celkový koncept přípravy. Více se zaměřuji na stravu, snažím se držet tempové i objemové tréninky. Poslední fáze tréninku je většinou na dalším z kempů a samotná adaptace na konkrétní závod. Jak opadne sníh, tak jezdím běhat často do Jeseníků, kde mám perfektní zázemí v Roubence u Malamuta a snažím se co nejvíce kilometrů naběhat v kopečkách s hůlkami a plnou povinnou výbavou, které na takový závod není málo.
Jelikož se běží ve vysokých nadmořských výškách, jak je zajištěna bezpečnost běžců?
Samozřejmě jak jsem již zmiňoval, tak na závod je potřeba povinná výbava a celý závod je řízen striktními pravidly.Mezi povinnou výbavu na takových závodech bývá mj. nepromokavá bunda s kapucí, tričko s dlouhým rukávem, legíny nebo jakékoliv jiné zakrytí nohou, pokrývka hlavy, tunel, folie první pomoci, obvaz a další lékárenské věci, plně nabitý telefon, 2x čelovka s náhradní baterií, minimálně 1 litr vody, kelímek, jídlo, batoh, hůlky atd. atd. atd. Nakonec toho s sebou táhneme celkem dost a při závodě to jde poznat.Bezpečnost je zajištěna také GPS sledovacím zařízením, které nesete s sebou po celou dobu závodu. Je to dobré hned ze dvou pohledů. Pokud se Vám něco stane a voláte o pomoc nebo sejdete z trati, tak organizátoři ihned vědí, kde vás hledat. A zadruhé můj support stále ví, kde jsem, jak rychle se posunuji, kdy mě má očekávat na občerstvovačce a to vše mohou sledovat i diváci a přátelé z pohodlí domu. Jak řešíš jídlo a pití při běhu, máš s sebou na trase nějaké své oblíbené dobroty?Jídlo a pití je minimálně polovina úspěchu. Tohle jsem odlaďoval tisíce závodních kilometrů. Naše tělo není stavěno na takovou extrémní zátěž a i tohle je třeba hodně trénovat již před závodem. Bohužel tady se to dá trénovat mnohdy stylem pokus/omyl. A když už jedete na takový závod, tak těch omylů chcete co možná nejméně. Výdej na těch 100 kilometrech je prostě brutální a musím se snažit do těla dostat co možná nejvíce to jde. Proto mi závod vyhrává i kvalitní support. Marťa, která se mnou "závodí" jako doprovod přes celou noc i den a jezdí na každou možnou občerstvovačku, mi vždycky chystá vše, co potřebuji. Od oblečení, náplastí, náhradních bot apod, tak hlavně jídlo a pití. Trasu je potřeba předem důkladně nastudovat ať vím, jak je daleko další občerstvení, jaké bude převýšení v dalším úseku, kde organizátoři plánují teplé jídlo, jestli je dovolen support apod.Vše je také o chuti. Je sice pěkné, že si nachystám potřebné věci, ale když na to nemám chuť, tak je zle.Pro představu posílám, jak to celé probíhá:Cca 2 km před velkou občerstvovačkou kontroluji stav tekutin a na občerstvení chci přiběhnout napitý. Dávám Marti vědět, že se blížím a co speciálního případně potřebuji, abych nachystala. Jak se blížím k občerstvení, tak mě už doprovází a vede mě k samotnému místu, abych nebloudil. Říká mi, co oni nabízí, kde jsou záchody a ptá se co potřebuji, zda je vše v pořádku, jak se cítím, jaký další úsek mě čeká a hrne na mě vše, co potřebuji vědět.Já sundávám batoh a Marťa mě doplňuje zásoby přímo do batohu. Převléknu se a mezitím jím polévku a často i oblíbené speciální sacharidové palačinky. Tyčinky, gely apod. si beru až na cestu. Na občerstvení mám rád ještě pomeranč, který mě osvěží. Na pití mám v jedné z lahví vymačkané gely s vodou (v pozdější fázi i s kofeinem).V druhé lahvi mám recovery drink a ve třetí lahvi sacharidový gainer. Vše od značky Inkospor, se kterou spolupracuji a která mi díky jejich kvalitě dělá dobře na žaludek. Pokud je občerstvení bez dovoleného supportu, tak beru jejich ionťáky a pak nějakou buchtu, namazaný chleba se sádlem nebo salámem, polévky/těstoviny vždy když mají atd. Během závodu také zobu solné tablety a magnezium.
Co znamená 5 bodů UTMB?
Tady bych to lehce upřesnil, protože před pár lety UTMB (závod – Ultra-Trail du Mont-Blanc) změnili trochu bodování a získání registrace. I pro mě je to jeden z cílů, abych se kvalifikoval a mohl tento závod běžec. Proto jsem běžel ultra závody ze série UTMB ve Švýcarsku, Rakousku a Chorvatsku.Tento závod ale do tohoto bodování nepatří. Je možné získat tyto body, díky kterým se můžete kvalifikovat na mnoho závodů, ale přímo na UTMB se získávají tzv. Running stones (kameny) a takových závodů je v Evropě jen pomálu a většinou jsou i o dost dražší právě kvůli této kvalifikaci a organizaci z týmu UTMB. DXT patří do série Europe Trail Cup. ️
Jak po takovém závodě probíhá regenerace?
Po závodě se těším vždycky na burger. Dlouho před závodem je to se stravou složitější a snažím se vše hlídat. Tak to mám jako zaslouženou odměnu.Pak si většinou dávám týden od sportu klid a max nějaké procházky. Často jsou tyto závody někdy na začátku nebo v průběhu sezóny, takže se po uzdravení puchýřů a otlačenin snažím co nejdříve nasednout zase do nejprve lehčího volného sportování všeho druhu až zase do pořádné makačky a přípravě na další dobrodružství.
Jaké jsou tvé další cíle pro rok 2026, který závod tě nejvíce láká?
Už několik let bojuji, abych se dostal na UTMB, ale ještě to asi o nějaký ten rok odložím a odběhnu si prvně velkou část evropských ultramaratonů, které do této série patří a někdy v budoucnu se na UTMB určitě podívám. Před pár lety jsem si dal cíl, že chci zaběhnout půl ironmana (1,9 km plavání + 90 km na kole + 21 km běh) pod 5 hodin. To se mi letos povedlo za 4 hodiny a 54 minut. Říkal jsem, že jestli to někdy dám, že to bude moje vstupenka na dvojnásobnou trať -celého legendárního Ironmana. Takže to bude nyní můj cíl a už teď vím, že to bude masakr, který nebude jen tak ani během přípravy a už vůbec né během závodu. Teď jsem se vrátil z přeběhu severu ČR z Ještědu do Ramzové (246 km), takže moje ultramaratonská cesta určitě nekončí a nějaký další zajímavý závod v horách si určitě zase najdu!! Za týden se chystám na nějaké drobnější přejetí Alp na horském kole s legendárním Grossglockner sedlem a na podzim bych se chtěl začít připravovat na další sezónu závodními půlmaratony a maratony. Určitě se k nám můžete přidat na brněnské tréninky, jesenické sportovní kempy s Krok Sportem nebo na nějaké zajímavé závody!