Reportáž

HAJNÝ JAROSLAV st.

lyžař, cyklista, pořadatel sportovních akcí pro děti a dospělé

CELOŽIVOTNÍ LYŽOVÁNÍ

Jardo, kdy ses poprvé postavil na lyže?

S lyžováním začínám v dětství s kamarády na krátkých a mírných kopcích poblíž vesnice, kde vyrůstám. Táta sehnal dřevěné lyže, které se upevńovali k zimním botám řemínky a místní truhlář vyrobil dřevěné kulaté tyčky - hůlky, na které se dole přidělal hřebík s košíkem a nahoře poutko z kůže a šlo se lyžovat. Bylo nám jedno na jakém sněhu lyžujeme...neznáme žádnou lyžařskou metodiku a zkoušíme sjíždět kopce jakýmkoliv způsobem. Po příchodu domů nás vždy zahřeje čaj a něco sladkého.

Můj první lyžařský výcvik probíhá až na střední škole. Rodiče mi kupují kožené lyžařské boty od Bati a lyže už mají pružinové upínání přes patu.

Jaká byla lyžařská dovolená v 60.letech?

V 60. letech výrazně dominují vleky háčkové, u kterých se prkénko s provazem a ocelovým hákem - zasekává – na tažné lano a zpravidla jej poté sami svážíme zpět k dolní stanici.

Většina lyžařských dovolených probíhá přes ROH - Revoluční odborové hnutí - každé ubytování patří státnímu podniku, kam jezdí zaměstnanci na dovolenou. V té době Roudnické strojírny a slévárny - ROSS provozují chatu Říp ve Velké Úpě v Krkonoších a je možnost využít i chatu Říp v Kořenově na poukaz od Strojní traktorové stanice. Dopravu do hor zajišťuje podnikový autobus. Jezdí se na týdenní pobyty, které se na podzim musí rezervovat na zimní sezónu. Byla i možnost dostat poukaz na jinou podnikovou chatu a nejezdit jen na chatu od zaměstnavatele.   

Stravování je zajištěno formou snídaní a teplých večeří s polévkou - kuchař vydává talíř se snídaní a k pití je vždy čaj a kakao. Večeře s polévkou také vydává přes okénko. Veškerý restaurační inventář se vždy musí nosit zpět k okénku.

V případě plánování celodenní výletu na běžkách po hřebenech Krkonoš, je potřeba napsat trasu a seznam osob do Knihy hřebenových túr. Vždy se vracíme v pořádku večer zpět na chatu. Někdy se stálo, že členové Horské služby musejí na základě informací z knihy vyrazit na pomoc lyžařům, kteří mají nějaký problém na trase a nevrátí se večer zpět na chatu.

V 70. a 80. letech si už jezdil s rodinou, že?

Ano, vychoval jsem dva syny a jednu dceru. V té době moc peněz na vlastní auto nezbývá. V létě a v zimě totiž trávíme dovolenou na horách, kde užíváme čerstvého vzduchu a aktivního pobytu.

Jezdíme opět lyžovat přes podnikové chaty většinou od Vánoc přes Nový rok - stejná parta, tak pro děti vždy po lyžování vymýšlíme různé soutěže a o zábavu je postaráno.

Někdy se i stalo, že se uvolnilo místo tři dny před odjezdem a bylo potřeba poukaz využít. Tato situace nastala u poukazu do Vysokých Tater. Nějaká rodina odmítla poukaz z důvodu nedostatku sněhu na horách. Nám nevadí, že je málo sněhu. Během tří dnů balíme veškeré potřebné věci a jedeme nočním vlakem do Tater. Po příjezdu nám první den nasněžilo mnoho sněhu a do konce týdne byla obloha bez mraku s celodenním sluncem na opalování a pohodové lyžování.  

Byla i možnost přes inzerát v novinách - Ubytování na horách. U inzerátu bylo vždy číslo na pevnou telefonní linku přes kterou na podzim domlouváme ubytování. Cena za lůžko je 10 Kč a sami si vaříme.

Veškeré lyžařské vybavení se zabalilo do lyžařských vaků - pět párů lyží na běžky a dětem lyže na sjezdovky. Ráno autobusem do Prahy, pak metrem na Florenc, odkud místenkovým autobusem do Krkonoš. Jednou se zapomněl vyndat batoh ze zavazadlového prostoru v autobuse v naší cílové stanici Herlíkovice a než se spočítala všechna bagáž, tak autobus ujel do Špindlerova mlýna. V té době z Prahy jezdilo i pět autobusů společně. Nasedl jsem hned do dalšího a ve Špindlerově mlýna se zapomenutý batoh vyndal z autobusu.

Jak vznikla fotografie z lanovky?

Nejvíce se děti těší na fotografa při jízdě lanovkou. Pokud bylo ideální počasí, tak nás fotí z dřevěné plošiny přímo vedle u lanovky. Po vyfocení nám během jízdy dává papír s číslem na vyplnění adresy. Po vyplnění adresy papír vládám do připravené dřevěné schránky a většinou za 14 dní po zaplacení na poště máme fotky z lanovky doma.

Další zážitek je při jízdě na jedno sedačkové lanovce ve Špindlerově mlýně ve ski areálu. Dříve ještě nebyla možnost nastupovat s lyžemi zapnutými do lyžáků. Při čekání v řadě na lanovku se lyže s hůlkami drží v ruce a při nasednutí na lanovku nám sepnuté lyže řemínkem obsluha vloží na boční vodorovný držák. Jenže při jízda lanovkou se u stožáru dětské lyže nějak záhadně posunuly a spadly z držáku do sněhu. Po dojetí na vrchol lanovkou sjíždím černou sjezdovku na běžkách k místu, kde spadly lyže. Bylo velké štěstí, ze lyže spadly při naší první společné jízdě na vrchol. Každý den chodíme na běžky na hřebeny s manželkou a děti necháváme celý den lyžovat ve ski areálu.

Využíváme s rodinou i jednodenní lyžařské zájezdy. V sobotu brzo ráno odjíždíme podnikovým autobusem do lyžařského střediska např. do Rokytnice nad Jizerou a ukončení provozu vleku jedeme zpět Roudnice nad Labem.